Pseudovzteklna
Aujeszkyho choroba, neboli pseudorabies, neboli pseudovzteklina
Jedná se o akutní virové onemocnění postihující většinu savců, projevující se hlavně nervovými příznaky, výrazným pruritem a končící téměř vždy smrtí zvířete. V našich podmínkách výraznou roli v přenosu choroby hraje zejména divoké prase, které se stává po překonání infekce jejím rezervoárem. Zhruba 1/3 ulovených divokých prasat má protilátky proti aujeszkyho chorobě, nic to však nevypovádá o tom, zda virus do okolí vylučují nebo ne.
V lednu toto roku byla infekce prokázána v chovu domácích prasat. Více na:
Původcem onemocnění je Herpesvirus suis, který je poměrně odolný ve vnějším prostředí a středně odolný vůči desinfekčním prostředkům. V infikovaném mase skladovaném při 4 až -20°C zůstává virus aktivní po dobu 5-7 měsíců, proto důrazně nedoporučuji dávat psům syrové maso z divočáků podezřelých z nákazy.
Průběh onemocnění u divočáků je závislý hlavně na věku. U selat se objevují akutní nervové příznaky s vysokou mortalitou (úmrtností). U starších divočáků jsou příznaky mírnější (příznaky respiračních infekcí, poruch reprodukce atp.) a chybí typický pruritus. Dospělí divočák infekci většinou přežije a stává se přenačem viru. Virus je prasaty vylučován v hlenu z dýchacích cest, v poševním hlenu, v semeni, v mléce a nepravidelně i v moči.
Nákaza je přenosná také na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky, stejně tak na volně žijící živočichy. Na člověka není tato nákaza přenosná. K přenosu dochází přímým kontaktem, perorálně -pozřením syrových částí těla divočáka (u loveckých psů vyvržených vnitřností, u psů žijicích ve městech zkmováním syrového masa z nakažených divočáků), aerogenní infekce (vdechnutím). Šíření nákazy mezi psy a kočkami navzájem nebylo prokázáno, protože virus se vzhledem k rychlému průběhu onemocnění vylučuje jen minimálně.
Inkubační doba je 3-6 dní, někdy i méně. Příznakem jsou rychle nastupující nechutenství, deprese a ztráta zájmu o okolí, nebo naopak neklid, předrážděnost, neustálé štěkání (mňoukání). Někdy se dostaví také stavy zuřivosti, napadání předmětů apod., ale člověka pes nenapadá. Zvířata mají zježenou srst, jsou zimouřivá a mají ustrašený výraz, můžou se objevit i příznaky celkového onemocnění (zejména u koček - dyspnoe, průjem, horečka). Svědění (pruritus), který začíná olizováním se rychle stupňuje a lokalizuje se převážně na oblast hlavy, popř. krku (dochází k sebepoškozování, vznikají rozsáhlé krvácející léze, někdy si pes vykouše svalovinu až na kost ). U koček nemusí být pruritus vždy přítomen. Postupně dochází k ochrnutí polykacích svalů a vytékání slin. Další příznaky zahrnují např. jednostranou anizokorii, mydriázu, ztrátu pupulárního reflexu, držení hlavy na jednu stranu. V další fázi onemocnění mají zvířata změněný hlas až afonii (ochrnutí hrtanu) a následně záškuby svalstva. Následkem vyčerpání a paralýz zvířata za 1-2 dny hynou (až 100% mortalita).
Léčba ani prevence u této choroby není. Proto zabraňte styku Vaši psů a koček s divokými prasaty a zabraňte požírání uhynulých zvířat!
Klinické příznaky (křeče, svědění) lze u psa a kočky mírnit sedativy, ale v literatuře je popsán pouze jeden případ kočky a jeden případ psa, kteří toto onemocnění přežili. Pro zmírnění utrpení zvířete lze doporučit euthanasii.
Nejnovější informace o situaci naleznete zde:
MVDr. Markéta Valešová